Proč máme tendenci vždy souhlasit?
12. května
Už od dětství jsme v naší kultuře vedeni k tomu, abychom říkali „ano“. Kolikrát jsme jako děti slyšeli fráze jako „nebuď srab, to zvládneš“ nebo „přestaň si stěžovat a udělej to“. Ale proč je pro nás tak těžké říct „ne“? Je to vliv rodiny? Nebo snad soucit? Od mala nám bylo vštěpováno, že nemáme odporovat a máme se přizpůsobit – ať už doma, nebo v práci. Co by se stalo, kdyby nás vyhodili z práce, která nás nenaplňuje? Ve skutečnosti by dobrý šéf ocenil profesionalitu spojenou se schopností říct ne.
V Evropě je běžné, že odpovědnost za žádost má ten, kdo ji vysloví, a my se snažíme vyhovět za každou cenu. Často používáme tzv. „bílé lži“, abychom se vyhnuli někoho ranit. Naopak v USA, aniž bych chtěl říct, že je to lepší přístup, je obvyklé, že žádající nepřebírá odpovědnost a odpověď je prostě buď ANO, nebo NE.
Jak se tedy naučit říkat ne? Pokud souhlasíme jen z principu, je to špatně a nepřináší to hodnotu ani nám, ani druhým. Říct ne je dovednost, kterou se nelze naučit přes noc. Je to dlouhodobý proces související s naší sebeúctou a sebepoznáním. Neměli bychom se snažit zavděčit ostatním, ale především sobě. Na konci dne jsme to my, kdo se sebou bude žít celý život. Lidé přicházejí a odcházejí a ti, kteří se nedokážou smířit s naším odmítnutím, možná ani nemají být součástí našich životů.
Je důležité vymezovat své hranice a začít říkat ne i v méně důležitých situacích, abychom si to nacvičili. Je to dlouhá cesta a neměli bychom být na sebe příliš tvrdí. Důležité je uvědomit si, co opravdu chceme, když nám někdo něco navrhuje. Dejte si čas na odpověď.
Pokud jsme byli vychováni v duchu, že musíme na všechno kývnout, může to vést k naší frustraci a také k nepříjemnostem pro ostatní. Nikdo z nás neumí číst myšlenky, takže se nebojte zeptat, když něco chcete. Nejhorší, co se může stát, je odmítnutí. Pokud chcete někoho pozvat na rande a dostanete košem, budete alespoň vědět, že jste to zkusili. Vaše ego možná trochu utrpí, ale to se časem zahojí.
V dnešní době platí, že pokud si o něco neřeknete, nedostanete to. Například každý rok volám svému mobilnímu operátorovi a říkám, že konkurence nabízí levnější tarif. Oni mi pak ochotně cenu sníží. Totéž platí pro vyjednávání platu nebo slevy.
Příběhy ze života:
Jednou jsem měl problém na hotelové recepci, kde recepční nebyla příliš nápomocná. Požádal jsem ji, aby zavolala manažera (někdo by to mohl považovat za drze, ale není to tak). Manažer přišel a situaci jsme vyřešili hladce a s úsměvem. Uvědomoval si, že drobný problém v tak velkém hotelu nestojí za špatnou pověst.
Další zkušenost jsem měl v posilovně, když jsem spěchal na ranní cvičení a zjistil jsem, že jsem nechal doma peníze i peněženku. Rozhodl jsem se přesto jít dovnitř a zeptat se, zda bych mohl zaplatit online. Nakonec jsem si zacvičil zdarma. Kdybych se na parkovišti otočil a odešel kvůli obavám, přišel bych o skvělý nový zážitek.
Poslední příběh je o tom, jak mě v pátek, když jsem odcházel z práce, zastavil kolega. Začal mi vyprávět o projektu, který pro mě nebyl zásadní. Zmínil, že je pro firmu klíčový a že na něm musí pracovat tvrdě. Omluvil jsem se mu s tím, že pospíchám, a navrhl jsem, aby mi napsal e-mail nebo to probrali po víkendu. Tato situace mi opět připomněla význam EMPATICKÉHO NASLOUCHÁNÍ. To se hodí v každé situaci, ať už s partnerkou doma, s kolegou v práci, nebo s kamarádem. Naučte se nechat lidi domluvit, abyste plně porozuměli tomu, co vám chtějí sdělit. Lidé často rádi sdílejí své problémy a pocity, a to i víc, než byste čekali. To vám může pomoci lépe se orientovat v jejich pohledu na svět a pochopit je.
Proč je důležité naučit se odmítat
„Kolikrát jsi dnes už odmítl?“ ptal se často Steve Jobs svých zaměstnanců. Zakladatel Apple dobře věděl, jak nezbytné je někdy říkat ne, i když to není snadné. Odmítnutí je občas nevyhnutelné a nutné.
Dnes jsou vztahy mezi rodiči a dětmi, manžely nebo nadřízenými a podřízenými mnohem otevřenější než dříve. Komunikace se posunula a je běžné, že si musíme sami vyžádat to, co potřebujeme, a naučit se, jak efektivně rozhodovat. To znamená i umět říkat ne a umět se postavit v diskusi.
Neschopnost říct ne se projevuje v každodenním životě. Před více než 10 lety vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku zkoumali, jak si děti uvědomují rizikové chování. Zjistilo se, že teenageři si jsou vědomi nebezpečí například rychlé jízdy nebo řízení pod vlivem, a proto je důležité jim v tom bránit a vysvětlovat rizika.
Co je ale vedlo k riskování? Byla to touha po uznání a sebevědomí. Báli se říct ne kvůli nedostatečně vyvinutému intuitivnímu osobnostnímu jádru, které se vyvíjí s věkem a zkušenostmi. Díky němu můžeme lépe chápat situace a správně se rozhodovat. I mezi dospělými vidíme rozdíly – někteří jsou pevní jako skála, jiní se podobají nezkušeným teenagerům, a někteří jsou někde mezi.
Podle serveru PsychCentral je také důležité umět odmítat své děti. Tím je vedeme k samostatnosti a najdeme si čas pro sebe. Nastavení hranic, které určují, kdo má jaké povinnosti, pomáhá dětem, aby se naučily zvládat věci samy.
Říkat ne nám nepřipadá přirozené. Obavy z toho, že zklameme ostatní nebo budeme odmítnuti, nám často brání v tom, abychom odmítli úkoly, na které nemáme čas nebo zájem. Strach z konfliktu nebo z toho, že nás druzí budou vnímat jako neochotné, jsou dalšími důvody, proč se bojíme říkat ne. Zdá se vám to povědomé? Není divu, už od malička nám bylo vštěpováno, že odmítat je neslušné.
Co můžete ztratit, když neustále říkáte ANO
Jak vypadá pracovní den někoho, kdo neumí říkat NE a vždy souhlasí? Takový jedinec odpovídá na každý e-mail a hovor vyčerpávajícím způsobem, jeho kolegové ho neustále zahrnují žádostmi o pomoc, protože vědí, že je nikdy neodmítne. Totéž dělá i jeho nadřízený, jelikož se již mnohokrát přesvědčil, že tento pracovník úkoly plní bez stížností a spolehlivě. Otázkou zůstává, co tento pracovník získává a co ztrácí. Prakticky jediným pochybným přínosem je, že si vytvoří pověst člověka, z jehož ochoty a dovedností mohou ostatní snadno čerpat. Poté následují jen ztráty.
První ztráta je časová – cizí problémy mohou zabrat hodiny vašeho času. Druhá ztráta je hodnotová, protože upřednostňování ostatních znamená odsouvání vlastních úkolů, snů nebo plánů na druhou kolej. To však nikdy nevede k pocitu naplnění a seberealizace, což jsou jedny z nejdůležitějších a nejcennějších životních hodnot. Ty můžeme zažívat jen tehdy, když naplňujeme své vlastní hodnoty a cíle – každý den.
Co NE opravdu znamená
Pokud se chceme naučit říkat NE, musíme si uvědomit, že:
- NE neznamená promarnit příležitost, ve skutečnosti říkáme ANO všemu, co je pro nás důležité.
- NE z nás nedělá hrubiána, naopak ukazuje, že si vážíme sebe i druhých.
- NE není zraňující, poctivě vyřčené NE je vždy lepší než předstírané ANO.
- NE nevytváří konflikty, jasným NE vytyčujeme hranice a vyjadřujeme své potřeby.
- NE nás v očích druhých nesnižuje, zatímco neustálé souhlasení nás může udržet v průměrnosti, kopírující to, co druzí říkají. ANO z nás neudělá hrdiny, stejně jako NE z nás neudělá slabochy.
- NE nás neodcizí od přátel, pokud naše okolí neuznává naše hodnoty a hranice, nejsou to přátelé, o jejichž přízeň bychom měli stát.
Existuje mnoho příčin, proč lidé často nedokážou odmítnout. Zde jsou některé z nich:
- Nedostatek sebevědomí – Nízké sebevědomí často vede k problémům s odmítáním úkolů nebo žádostí. Lidé se mohou bát konfrontace, obávají se, jak je budou ostatní vnímat, nebo věří, že musí vyhovět všem, aby byli považováni za cenné a potřebné.
- Slabé hranice – Je zásadní umět si vytyčit hranice. Pokud se stanete osobou, která vždy souhlasí, abyste se zavděčili, kolegové vás mohou začít vnímat jako snadný cíl pro pomoc nejen v nouzi, ale i v případech, kdy se jim samotným do úkolu nechce. Pokud pustíte jednoho člověka za své hranice, brzy můžete zjistit, že vás využívají i další.
- Přehnaná týmovost – Být týmovým hráčem je důležité pro fungování týmu, ale pokud vaše ochota pomáhat začne být zneužívána, může to vést k vyčerpání a pocitu nespravedlnosti. Je klíčové najít rovnováhu mezi týmovou spoluprací a udržením osobní integrity a odpovídající pracovní zátěže.
- Obava z konfliktu – Mnoho lidí má strach z konfliktu nebo negativní reakce, které by mohly nastat po odmítnutí žádosti. Tento strach může vést k přijetí dalších povinností, aby se vyhnuli nepříjemné konfrontaci nebo špatnému hodnocení kolegů či nadřízených.
- Touha být oblíbený – Snaha být oblíbený nebo přijatý mezi kolegy vede často k tomu, že lidé nechtějí říkat NE, protože se bojí, že by si o nich ostatní mohli myslet něco špatného. Tímto způsobem si však respekt nezískáte.
- Pocit odpovědnosti – Někteří lidé cítí silnou odpovědnost vůči svému týmu nebo firmě. Mohou mít pocit, že musí pomáhat nebo přijímat další práci, i když to přesahuje jejich pracovní povinnosti nebo schopnosti. Tento pocit může být posílen, pokud ve firmě panuje kultura, která očekává, že zaměstnanci budou neustále překračovat své limity.
Pracovní NE
- Pokud máte příliš mnoho práce – je důležité znát své limity. Když se hromadí úkoly, je čas odmítnout další, abyste se vyhnuli přepracování a udrželi kvalitu své práce.
- Pokud existuje lepší řešení – někdy je vhodnější předat úkol někomu jinému, kdo má lepší schopnosti nebo je lépe vybaven pro daný úkol.
- Pokud se cítíte využíváni – pokud máte pocit, že ostatní zneužívají vaši ochotu pomoci, je čas říci NE.
- Pokud úkol ohrožuje kvalitu vaší práce – pokud přijetí dalšího úkolu znamená, že nemůžete udržet vysokou úroveň kvality, je důležité odmítnout. Udržet kvalitu by mělo být prioritou.
- Pokud nejsou jasná očekávání nebo směřování – někdy je nejlepší odmítnout úkoly, které mají nejasné cíle nebo očekávání, protože mohou přinést více problémů než užitku.
- Pokud úkol nesouvisí s vašimi dlouhodobými kariérními cíli – pokud úkol nepodporuje váš profesní růst nebo kariérní cíle, je rozumné ho odmítnout, abyste se mohli zaměřit na to, co vás skutečně posune vpřed.
Jak odmítnout požadavek šéfa?
Říkat ne nadřízenému může být náročné. Zatímco je snazší odmítnout kolegy, situace se komplikuje, když jde o šéfa. Je důležité si uvědomit, že váš šéf nemusí mít přehled o všech vašich aktuálních úkolech. Pokud vás žádá o něco, co vypadá důležitě, ale vy máte jiné priority, můžete vysvětlit, že tento týden nemáte dostatek času, ale že se k tomu rádi vrátíte po dokončení aktuálních povinností.
Odmítnutí šéfa může být stresující kvůli obavám ze ztráty místa nebo narušení vztahů, ale je důležité to udělat s respektem a profesionálním přístupem. Ujistěte se, že vaše komunikace je upřímná a jasná. Zdůrazněte, že vaše rozhodnutí je založeno na prioritách a kapacitách, nikoliv na neochotě.
Je zásadní udržet dobré vztahy i při odmítání. Vaše NE by mělo být chápáno jako realistický pohled na vaši pracovní zátěž, nikoliv jako odmítnutí autority. Přístup by měl být diplomatický, zaměřený na spolupráci a hledání nejlepších řešení pro celý tým.
Jak odmítnout kolegy
Říkat ne kolegům je stejně důležité jako komunikace se šéfem. I když jsou to vaši přátelé, je důležité umět odmítnout, když jste zaneprázdnění nebo nemáte potřebné znalosti. Pokud vás kolega požádá o pomoc a vy víte, že nemáte čas, buďte zdvořilí a jasní. Můžete říci: „Rád bych ti pomohl, ale dnes to nezvládnu. Mohli bychom to probrat zítra ráno?“
Upřímnost je klíčová. Pokud opravdu nemáte kapacitu, je lepší to přiznat. Nejenže to ukazuje vaši profesionalitu, ale také to předchází nedorozuměním. Pokud byste lhali a byli přistiženi, mohlo by to poškodit váš vztah.
Jak odmítnout zákazníky a klienty
Komunikace s klienty vyžaduje opatrnost, zejména když musíte vysvětlit omezení. I když je těžké být zcela upřímný o vašich limitech, je to klíčové pro udržení zdravého pracovního vztahu. Pokud se snažíte zlepšit rovnováhu mezi prací a osobním životem a klient vás kontaktuje mimo pracovní dobu, stanovte hranici: „Děkuji za vaši zprávu, vyřeším to zítra ráno.“
Tento přístup ukazuje klientovi, že jste ochotni pomoci, ale zároveň chráníte svůj osobní čas. Pokud klient potřebuje něco složitějšího a vy máte nabitý program, buďte upřímní a nabídněte alternativu: „Oceňuji váš zájem, ale dnes mám plný program. Mohu se vám věnovat zítra. Jak to vidíte vy?
Rodinné NE
Nedaří se vám říkat ne? „NE“ neznamená „Nechoď za mnou, nezajímáš mě, nemám tě rád.“ Je to projev sebeúcty a zdravého sebevědomí. Často se zbytečně obáváme, že pokud někomu řekneme ne, zraníme ho, budeme odmítnuti a cítit se osaměle. Ale nejsme sami, pokud jsme věrní sobě samým.
Jako děti jsme závislí na rodičích a důvěřujeme jim bezmezně. Toužíme po lásce, pozornosti a pochopení. Rodiče se snaží o nás pečovat, jak nejlépe umí, podle svých možností a zdrojů. Někdy není snadné určit, kdy dítěti pomoci a kdy respektovat jeho prostor a individualitu.
Dítě v důvěře dovoluje rodičům, aby s ním manipulovali. Tím se ale nenaučí vnímat své hranice ani říkat ne. Zvykne si, že jeho blízcí narušují jeho osobní prostor. Přirozeně se pak v dospělosti brání blízkosti, protože ji vnímá jako ohrožení svého prostoru. Když neumíme říkat ne, bojíme se přiblížit k druhým.
NE, dovnitř nesmíš
Petrovi je třicet a nemá partnerku. Jakmile vztah začne být vážný, utíká. Zvlášť ho děsí společné bydlení. Chce partnerku, manželství i děti, ale neví, proč to nejde.
Petr se bojí blízkosti. Jako dítě zažíval, že jeho matka nerespektovala jeho prostor. Myslela si, že s Petrem může nakládat podle svého, vždyť je to její syn, ne? Nikdy neklepala, když vstupovala do jeho pokoje, vždy ho objímala a líbala, neustále se ho ptala na vše.
Petr s ní přestal komunikovat, ale nikdy se nenaučil jí říct ne. Neuměl se zastat sebe sama. Pochopitelně to nezvládal ani s nikým jiným. Obával se, že ho přítelkyně přestane milovat, pokud by se ohradil. Ale zároveň nemohl žít ve vztahu bez vlastních hranic, což je pochopitelné.
Objevovat sami sebe
Když nemáme své hranice, dovolujeme ostatním, aby s námi zacházeli, jak se jim zlíbí. Často ani nevíme, co chceme nebo potřebujeme. Nevážíme si sami sebe a cítíme se odcizení. Obavy z toho, že odmítnutím někoho zraníme a budeme odmítnuti, nás mohou paralyzovat. Ale nejsme sami, pokud jsme věrní sobě.
Zamyslete se, zda žijete podle svých potřeb a přesvědčení. Možná zjistíte, že jste otrokem rolí a očekávání ostatních a že vlastně nevíte, kdo jste a co chcete.
Zkuste naslouchat sami sobě, buďte k sobě upřímní a zjistěte, co vám vyhovuje a co ne. Možná nebudete schopni vše rozpoznat ihned, ale to nevadí. Hlavní je, že si to uvědomíte později. Například, slíbili jste kamarádovi pomoc se stěhováním, i když jste plánovali relaxační víkend? Koupili jste si šaty, které se vám nelíbí, ale potěší vašeho partnera?
Vnímejte své pocity a jednejte podle nich. Zkoušejte si říkat ne. Uvědomte si, že vy sami nejlépe víte, co potřebujete. Možná vás překvapí, že ostatní vaše rozhodné „NE“ přijmou s respektem.
Asertivita: význam umění říkat NE a jak se to naučit
Pojem asertivita jste už pravděpodobně slyšeli. Mnozí jej mylně zaměňují za aroganci, ale tyto pojmy nejsou totožné. Asertivita se v češtině překládá jako sebejisté jednání a zdravé sebeprosazení.
Někteří lidé jednají agresivně. Upřednostňují vlastní názory před ostatními, často i před těmi nejbližšími, a prosazují je jako jedinou pravdu. Takové chování může vést od slovní agrese až k fyzické. Naopak, existují lidé, kteří se tak snaží všem vyhovět, že zapomínají na vlastní potřeby nebo se přesvědčují, že jejich role je vyhovět všem, i když je to na jejich úkor.
Když jsme asertivní, posloucháme a respektujeme názory druhých. Jsme schopní hledat kompromisy. To neznamená, že vždy ustoupíme protistraně, ani že ona ustoupí nám.
Asertivita jako prevence proti vyhoření a stresu
Snaha vždy všem vyhovět může vést k problémům. Například když kolega stále přehazuje své povinnosti na ostatní a vždy má nějakou dojemnou omluvu, méně odolní lidé to za něj udělají. Takový kolega se může začít spoléhat, že za něj vše uděláte, a nakonec dokončí sotva třetinu své práce, zatímco vy zvládáte svou práci i jeho.
Podobné situace nejsou neobvyklé ani doma. Jak asi tušíte, častěji jsou to ženy, které mají problém říkat NE. Možná je to stále důsledek výchovy a očekávání, že žena zvládne zaměstnání, domácnost i děti. Žena se může nějakou dobu přemáhat, ale to nemůže trvat věčně – hrozí vyčerpání a vyhoření.
Občas je nezbytné říci jasné NE, které vymezí naše možnosti a stanovené hranice. Máme dost lenivého kolegy? Příště mu řekněme, že už za něj nic neuděláme. Je problém v rodině? Rozdělme role a stanovme, že každý nedostane vše, co chce, ať už jde o hračky nebo činnosti.
Nebojte se příště odmítnout někomu pomoci, pokud by to pro vás znamenalo komplikace. I vy máte právo na klidný život! Jak přemýšlet o žádostech, které přijdou?
- Bez váhání odmítněte, pokud je žádost častá, nepříliš důležitá, působí vám problémy nebo by její splnění vedlo ke stresu a vyhoření.
- Zeptejte se sami sebe, zda by žadatel učinil totéž pro vás; pokud NE, není co řešit.
- Pamatujte, že nemusíte nic zdůvodňovat, stačí říct „NE, dneska ti nepomůžu“.
- Vezměte si čas na rozmyšlenou, to samotné může pomoci.
Asertivní techniky, které stojí za to znát:
- Opakující se fráze – pro některé situace je ideální několikrát bez obav zopakovat svou žádost, například při reklamaci nebo obchodním jednání. Pokud nedostanete odpověď, zkuste použít různé komunikační kanály (telefon, e-mail, zprávy).
- Přijatelný kompromis – ne vždy dostaneme, co chceme, a ne vždy je možné plně vyhovět druhé straně. Kompromis může být přijatelný pro oba.
- Žádost o laskavost – potřebujete něco od ostatních? Prostě je o to požádejte. Neočekávejte, že ostatní automaticky pochopí nebo vycítí vaše potřeby.
„Nebojte se jednat ve svůj prospěch a nesnažte se stále vyhovět všem. Díky asertivitě můžete žít spokojeněji a klidněji.“